Máte malé dítě a zvažujete, že byste si pořídili štěně nebo koťátko? V tomto díle seriálu se dozvíte, na co si dát pozor

Pořídit si domácího mazlíčka se nezdá být příliš velkým problémem. Rodiny si však často své budoucí miláčky přivedou domů v době, kdy mají malé dítě. V tu chvíli může dojít k mnoha nepříjemnostem, a tak je třeba zajistit, aby soužití bylo bezproblémové. Podle veterinářů jde především o výchovu psa nebo zdravotní stav dítěte. Z velké části záleží i na situaci a době, ve které zvíře do rodiny přijde. „Obecně bývá menší problém, pokud si rodina k malému dítěti pořídí štěně, než pokud si k dospělé- mu psovi pořídí dítě. V prvním případě štěně od útlého věku vyrůstá s dítětem a proběhne mezi nimi dobrá socializace, která zaručuje, že se pes dítěte nebojí, dokáže předvídat jeho reakce a adekvátně na ně reagovat,“ popisuje Jan Náhlík z Veterinární kliniky Písek na Mírovém náměstí. „Problém by mohl nastat, pokud si majitelé pořídí štěně starší 14 týdnů, kdy je mezidruhová socializace z velké části ukončena, a pokud se jedná o štěně, které zatím nepřišlo do kontaktu s dětmi, může nastat problém. Takové štěně nebude socializované a neobvyklé reakce dítěte u něho budou vyvolávat strach. Pes se pak v lepším případě stáhne nebo se pokusí uniknout, ale také může zareagovat agresivně, tedy kousnout,“ upozorňuje Náhlík, jehož specializací jsou mimo jiné poruchy chování zvířat a agresivita psa vůči dítěti bylo jeho PhD. tématem. Za pravdu mu dává i veterinářka Petra Jinková z Veterinární kliniky Piketa v Jindřichově Hradci. „Pokud je domácí mazlíček pořízen až jako druhý po narození dítěte, obecně nebývají velké problémy, protože pes nebo kočka již vstupují do nějaké hierarchie a podřídí se. Opačně může být potíž s urovnáním si vztahů v domácnosti. Mělo by jim být jasně naznačeno, kde je jejich pozice, a naopak neopomenout na něj a věnovat se mu pokud možno stále stejně, aby si pozornost nemusel dobývat,“ vysvětlila. Rodiče by neměli nechávat dítě se zvířetem samotné, protože majitel nikdy nemůže vědět, jak se mazlíček zachová. To platí i u hodných a bezproblémových zvířat. Stejně jako psi, i kočky se musí správně socializovat. Podle Jana Náhlíka se nesocializovaná kočka vyhýbá kontaktu s lidmi i dětmi, netoleruje chování a hlazení a může se pak chovat agresivně. „Paradoxně dospělé kočky často nemají problém s narozením dítěte a miminko často sami vyhledávají. Jak dítě roste, tak se situace mění, neboť dítě je vůči kočce dotěrnější a té se to téměř vždy nelíbí,“ dodává. U koček je navíc větší riziko přenosu některých chorob než u psů. Je tak třeba zabránit dítěti v přístupu do kočičího záchodku. Kočičí škrábnutí nebo kousnutí pak bývají infikována bakteriemi, které způsobují záněty. Veterinář Náhlík upozorňuje, že léčba těchto poranění obvykle vyžaduje antibiotickou terapii. Častou komplikací bývá alergie. Rodiče by si měli ověřit, zda jejich potomek není na zvíře alergický. Stává se, že to budoucí majitelé opomenou, a poté se musí mazlíčka zbavit. „Více dráždí zvířata s jemnými a delšími chlupy a ta, která více línají. Kategorizovat se to ale nedá. Bezsrstá zvířata mohou být pro lidi také alergenní. Méně alergenní podle našich zkušeností a slov klientů je například bišonek,“ uvedla Jinková. Podle veterinářů jsou kočičí alergeny více alergizující než psí. „Čím více chlupů a kožních buněk zvíře ztrácí, tím více bude alergizující, neboť epitelie, tedy kožní buňky, jsou nejčastějším alergenem ze zvířat. Pro lidi trpící alergií vůči psům a kočkám lze doporučit bezsrstá plemena, případně kočky a psy, kteří tolik neztrácí srst jako například pudl,“ přidává Náhlík. Podle veterinářů však nelze doporučit plemeno, které je do rodiny s malým potomkem vhodné. Vědecky je dokázáno, že velmi přátelský je labradorský retrívr, což však neplatí pro jeho křížence. Z velké části záleží především na tom, jak si majitelé svého mazlíčka vychovají. „Byl bych i proti tvrzení, že takzvaná bojová plemena jsou vůči dětem agresivnější než jiná. Při správném vedení jsou to psi, kteří děti milují. Bohužel, v nesprávných rukou může být jakýkoli pes pro dítě nebezpečný. A pak je velký rozdíl, zda kousne dvoukilová čivava, nebo třicetikilový americký staford,“ shrnuje Náhlík. U koček by odborník doporučil vybírat podle povahy konkrétního jedince. Spíše by nedoporučil bengálskou kočku nebo ruskou modrou, které nemají rády hrubou manipulaci. Opět ale s tím, že zásadní je socializace. Variantou mohou být i jiná zvířata. Děti tak často začínají u menších savců, kteří nejsou nároční na venčení, krmení nebo čas a finance. Mezi ně patří králíci, fretky, ježci nebo morčata a další hlodavci.

Mazlíček musí mít své místo, ale také vědět, kam nesmí

Nacházíte se v situaci, kdy vaše ratolest vyrůstá se zvířecím miláčkem, nebo se ho chystáte pořídit? V první řadě je třeba dbát na správné očkování a pravidelné odčervení zvířete. Doporučuje se naučit dítě hned od začátku vždycky si pořádně umýt ruce po vzájemném kontaktu. Počítejte s tím, že budete muset více dbát na domácí úklid. K bezpečnému soužití rozhodně patří respekt a zodpovědnost. Nikdy nenechávejte své děti se zvířátkem o samotě. Naučte vašeho potomka, že je důležité vždy, když se k zvířátku blíží, jej oslovit. Dávejte pozor při aktivitách, kdy jsou všechny strany rozdováděné a zvíře je hůř ovladatelné. Váš mazlíček by měl mít doma místo, kde bude mít klid, a vaše dítě musí byt naučené toto respektovat. Naopak, zvíře by mělo být naučeno, která místa má zakázána. Například, pes často rotuje kolem vašeho potomka jako satelit, neboť má dobrou zkušenost, že velice často ukořistí nějakou dobrůtku. V takové situaci je zásah dospělého nezbytný. I přesto, že se rodinný život s příchodem ať už potomka, nebo zvířecího miláčka může stát více stresující a organizačně namáhavý, snažte se každou situaci vyřešit s klidem a den si naplánovat tak, abyste měli vyhrazenou chvilku pro každého člena rodiny včetně vašeho zvířecího miláčka